Elektrifikace Kratochvilky

V roce 1914 byla Kratochvilka napojena na elektrický proud dodávaný z oslavanské elektrárny. Proč právě v Oslavanech byla vybudována elektrárna? Především proto, že v místě se nacházel zdroj uhlí. Na počátku dvacátého století dosahovala těžba v rosicko-oslavanském revíru čtyř až pěti milionů metrických centů ročně. Tehdy Rosická báňská společnost měla potíže s odbytem prachového uhlí horší kvality z jižní části revíru. Z nouze vznikla myšlenka postavit v Oslavanech elektrárnu, která by dodávala proud nejen místním báňským společnostem, ale hlavně velkým textilním, kovodělným a potravinářským závodům v Brně. Brněnská městská elektrárna už dávno nestačila poptávce po elektrickém proudu.

K vybudování elektrárny bylo třeba nákladných investic. Nejprve bylo nutno přebudovat dosavadní větrací šachtu Kukla na moderní důl se železobetonovou, 37 metrů vysokou těžní věží a převést tam těžbu z celého revíru. Tak se také stalo v letech 1910 až 1912. Musel být vybudován jez na řece Oslavě, aby elektrárna měla dost vody a také uhelné prádlo, které bylo s dolem Kukla spojeno lanovkou. V roce 1913 byla prodloužena lokálka z Ivančic do Oslavan, které se tak zapojily do sítě státních drah. Elektrárna se stavěla rychlým tempem, takže v roce 1913 dodávala již první proud. K Brnu bylo vybudováno nejkratší cestou vedení vysokého napětí. Elektrárna ukončila výrobu elektřiny po 79 letech provozu. Příčinou bylo, že v poslední době těžba uhlí, které se těžilo z velkých hloubek a lanovkou se dopravovalo ze Zbýšova, byla neekonomická, státem dotovaná a tím i provoz elektrárny byl ztrátový.

Postupně byly napojovány další obce a tak i u nás v následujícím roce došlo k zavedení elektrického proudu. Na pravé straně silnice do Neslovic, na křižovatce v rohu dnešního parčíku, byl vybudován zděný objekt pro transformátor, k němuž bylo připojeno vysoké napětí a odtud provedeny rozvody po celé obci. Tak i u nás se rozsvítily elektrické žárovky. Zpočátku se v domácnostech používaly běžně žárovky menšího výkonu, převážně 25W. I tak to byl značný rozdíl oproti do té doby užívaným petrolejovým lampám, nebo svíčkám. Teprve později se začaly objevovat elektrické spotřebiče, například žehličky, vařiče, či později rozhlasové přijímače. Zemědělci, kteří dosud používali pro pohon mlátiček žentoury, nahradili je elektrickými motory, které našly všestranné další použití.

Bohužel došlo i k neštěstí. V roce 1931 dne 19. června po bouřce prováděl v transformátoru opravu zaměstnanec Západomoravských elektráren, který neodpojil transformátor od napětí a došlo ke smrtelnému úrazu. Jmenoval se Plíšek a pocházel z Nové vsi.

V roce 1932 bylo zřízeno veřejné osvětlení nákladem 7690 Kč. Po obci byla na stožárech vedení rozmístěna žárovková svítidla, jejichž zapínání a vypínání bylo ovládáno ručně. Spínač byl umístěn na stožáru stojícím na rohu domu č. 15 a obsluhoval ho pověřený zřízenec. Avšak v době 2. světové války se v noci nesvítilo. Z bezpečnostních důvodů bylo nařízeno zatemnění oken a tudíž ani veřejné osvětlení nesmělo být používáno.

Technický vývoj pokračoval, a tak v roce 1973 bylo započato s montáží výbojkového osvětlení. V celé obci zazářila nová jasná světla. Zhášení a rozžíhání výbojek bylo řízeno automaticky pomocí fotobuňky.

Elektrická síť v obci, která sloužila dvaašedesát let, potřebovala renovaci. Proto v roce 1975 bylo započato s její generální opravou. Již od dubna byly naváženy nové betonové stožáry a v červnu začali pracovníci rozvodných závodů postupně jimi nahrazovat původní dřevěné. Také na domech vyměňovali stožáry pro domovní přípojky. Místo jednotlivých holých drátů byly nataženy kabely. Nové stožáry se již neumisťovaly na střechy, ale konzolami byly upevňovány na stěny. V jejich blízkosti byly do stěn zabudovány litinové krabice pro pojistky, které dříve v byly umístěny v izolátorech na stožárech vedení. Práce spojené s renovací sítě skončily na podzim. Montéři bydlili v maringotkách umístěných naproti pomníku na hřišti, pouze na víkend jezdili domů. Byl též vyměněn transformátor a postavena pro něj nová konstrukce.

V domácnostech přibývalo elektrických spotřebičů, ve špičkách byla síť přetížena a na koncích vznikalo podpětí. Proto v roce 1987 byl v obci instalován nový transformátor, který byl umístěn v jižní části obce. K němu bylo vybudováno nové vedení vysokého napětí a od transformátoru do sítě proveden přívod kabelem.

Spotřeba elektrické energie rostla i nadále a síť nebyla na toto zvyšující se zatížení dimenzována. Proto bylo opět nutno hledat řešení v jejím posílení. V roce 1994 občané začali požadovat připojení bytů na elektrické vytápění. Vzhledem k ceně energie a k podpoře ekologického vytápění se počátkem devadesátých let zdálo toto řešení výhodné. Obecní úřad tedy rozhodl o posílení sítě s tím, že zároveň budou akceptovány žádosti asi osmi občanů na zavedení elektrického vytápění. Postupně však těchto žádostí přibývalo a proto bylo zadáno zpracování projektu, který počítal se zesílením stávajícího transformátoru, postavením jednoho transformátoru navíc a propojením koncových větví na jihozápadní straně obce silnějším kabelem. V říjnu 1995 bylo evidováno už 88 přihlášek na toto vytápění. Projekt byl přepracován a paní starostka vedla další jednání s ČEZ o uzavření smlouvy na tuto akci. Energetická situace ve státě se zhoršovala a ČEZ se bránily uzavření smlouvy z kapacitních důvodů. Po opakovaných a stresových jednáních nakonec smlouva byla podepsána. Předpokládané výdaje byly ve výši 3 až 3,5 milionů Kč. Práce na zesílení sítě byly zahájeny na podzim a pokračovaly v roce 1996. Na hřišti naproti Obecního úřadu byl umístěn další transformátor a stožáry s odpojovačem. Odtud jsou přívody vedeny zemními kabely do sítě, která byla rovněž posílena. V srpnu bylo zahájeno jednání s občany, kde byly podány potřebné informace zejména o poplatcích a způsobu vyplňování přihlášek. O přípojku požádalo více než 90 občanů. Na vytápění byly též v říjnu připojeny místnosti OÚ, školky a hasičky.

V letošním roce bylo zdokonaleno elektrické osvětlení v obci. Dosavadní výbojky byly nahrazeny novými diodovými žárovkami LED, které mají větší svítivost při menším příkonu elektrické energie. Světelný tok svítidel je lépe usměrňován na vozovky a chodníky.

Do budoucna si můžeme jen přát, že další krok týkající se elektrifikace Kratochvilky se bude týkat uložení rozvodů do země tak, jak je tomu v sousedních obcích. Tím se projasní nebe nad naší zadrátovanou Kratochvilkou.

Zpracoval pan kronikář Karel Holoubek