Historie obecního úřadu

Takřka denně chodíme kolem budovy obecního úřadu. Co je to vlastně za objekt a jak se stalo, že obecní úřad sídlí právě zde? Pokusme se tyto otázky alespoň zčásti objasnit.

Celý zmíněný objekt s popisným číslem 7 je zcela určitě nejstarší zachovanou stavbou v obci. Původně tu byl panský dvůr a po jeho zrušení v roce 1783 se rozvíjí kolem něho obec. Původní vzhled si zachovala hospodářská část budovy na severní straně. Dodnes působí imposantním dojmem metrové stěny a prostor zaklenutý křížovou klenbou. Na východní straně při silnici bylo obytné stavení s hospodou. Poměrně nízká přízemní stavba získala přibližně dnešní podobu po rekonstrukci v roce 1907. K hospodě byl přistavěn sál, který měl menší rozměry než dnes. Teprve v roce 1938 byl rozšířen do dnešního stavu. Ve dvoře se nacházely různé hospodářské objekty, například kůlny, chlévy, lednice či šlachta sloužící k porážce dobytka. Až do své náhlé smrti v roce 1936 byl majitelem Karel Svoboda, který kromě zemědělské činnosti provozoval hospodskou a řeznickou činnost. Ovdovělá jeho manželka, rodným jménem Antonie Tribulová, se znovu provdala za Jindřicha Jarolíma původem z Březníka. Ten ovšem v činnostech svého předchůdce nepokračoval. Zabýval se pouze v omezené míře zemědělskou činností, ostatní pozemky pronajal, stejně tak hospodu i řeznictví. Po smrti své ženy se odstěhoval a hospodářství po krátkou dobu provozovali jeho příbuzní. Přímé potomky z prvního i druhého manželství „paňmáma“ Jarolímová neměla. Od roku 1951 začalo v hospodářských budovách působit nově založené Jednotné zemědělské družstvo, v bytě pak bydlel zaměstnanec tohoto JZD. Hospodě byla v roce 1947 zrušena koncese na provozování hospodské činnosti. Tyto prostory byly po roce 1951 přebudovány  na mateřskou školu, která později byla rozšířena o uvolněný byt. Řeznictví bylo předáno do provozování spotřebnímu družstvu Jednota a prodej masa postupně zanikl.

V té době se v obci nacházely dva velké taneční sály, jeden v budově č. 7 a druhý ve spodní hospodě v domě č. 2. Představenstvo obce rozhodlo, že kino, které zahájilo promítání filmů v březnu 1948, bude vhodné přemístit z č. 2 do č. 7. Z toho důvodu byla k sálu za jevištěm přistavěna promítací kabina, v jejímž přízemí byla místnost pro prodej vstupenek. V tomto sále začalo promítání filmů v říjnu 1948.

Obecní úřad zpočátku neměl svoji úřední místnost. Do konce II. světové války a ještě nějaký měsíc poté starosta úřadoval ve svém domě. Naposledy to byl Jakub Příhoda v č. 25. Obecní zastupitelstvo se scházelo zpravidla v hospodě, v oddělené místnosti, t. zv. „sekničce“. Po ustavení Místního národního výboru v prvé polovině roku 1945 byla zřízena kancelář v hasičce, která v té době měla jen přízemí s jednou místností a garáží pro vozidlo se stříkačkou. Byl to stísněný prostor, kde byl také umístěn místní rozhlas a obecní knihovna. Později v sousední budově prodejny Jednoty se uvolnil byt určený pro prodavače. Této situace využil MNV a sjednal pronájem jedné přilehlé místnosti pro svoji potřebu. Tím rozšířil kancelář o tuto místnost. Když však v roce 1959 byla zřizována v prodejně samoobsluha, musel MNV místnost uvolnit a proto se přestěhoval do budovy č. 7, kde byla volná místnost v prostorách bývalého bytu. Kancelář to byla stále nevyhovující. MNV byl nucen uvažovat o dalším trvalém řešení situace. Nakonec bylo rozhodnuto zmenšit sál kina    a vestavět do něj dvoupodlažní objekt, ve kterém by v přízemí byla zřízena obecní knihovna a v patře kanceláře obecního úřadu. Tento projekt byl realizován a místní národní výbor se do těchto nových prostor nastěhoval 30. prosince 1968. Tím skončila anabáze a obecní úřad působí zde dosud.  

Připravil pan Karel Holoubek, kronikář obce