Život v protektorátě

Zanedlouho si připomeneme 68. výročí osvobození od německé nadvlády. Avšak oněm radostným okamžikům osvobození předcházela těžká léta okupace. Připomeňme si některé klíčové momenty-co se dělo v té době a jak se žilo v Protektorátě Čechy a Morava.
Na počátku tažení proti Československu byla zásadní směrnice A. Hitlera, kterou vyhlásil v Berlíně 5. 11. 1937 na poradě s vojenskými činiteli. Uvedl, že Německo potřebuje ve střední Evropě „životní prostor“, proto musí být rozbito a obsazeno Československo, i kdyby tohoto cíle mělo být dosaženo válkou. Za tím účelem byl zpracován tzv. Zelený plán (Fall Grün). Politicky vhodný okamžik k jeho realizaci nastal po připojení Rakouska k Německu v březnu 1938. Vhodným nástrojem byla Sudetoněmecká strana (SdP) K. Henleina, která působila v pohraničí, tzv. Sudetech. Henlein vyzval německé strany ke sjednocení pod vedením SdP. Za masové podpory sudetských němců se tak stalo, němečtí ministři vystoupili z vlády a SdP se stala jedinou mluvčí této menšiny.
Dne 28. 3. 1938 byli Henlein a K. H. Frank přijati Hitlerem a výsledkem jejich jednání bylo přijetí návodu, podle kterého měla SdP klást takové požadavky, které by byly pro Československo nepřijatelné a tím neustále vyhrocovat vztahy mezi vládou a SdP.
Nutno poznamenat, že takové podmínky, jaké tehda měla německá menšina u nás, neměli němci v žádné jiné zemi v Evropě s výjimkou Švýcarska. Měli tři ministry ve vládě, své zastoupení ve sněmovně, senátu i komunálních orgánech. Měli kompletní systém německých škol od obecních škol až po univerzity a techniky, tisk, kulturní vybavení včetně divadel.
Svoje požadavky Henleinovci zformovali do osmi bodů a vyhlásili je 24. dubna 1938 v Karlových Varech. Jejich přijetí by znamenalo vytvoření samostatného státu sudetských němců v Československu a v důsledku toho k postupnému rozkladu ČSR. Tyto požadavky se staly v příštích měsících základem německého tlaku na ČSR s cílem dokázat, že se Praha dohodnout nechce. V pohraničí byly organizovány mohutné demonstrace, kde zfanatizované davy žádaly připojení k Říši pod heslem „Jeden národ, jedna říše, jeden vůdce“. Působily zde bojůvky vyzbrojované ze zahraničí, které terorizovaly a provokovaly české úřady a vyháněly čechy do vnitrozemí. Hitler hrozil válkou a Německo šířilo do světa lživou propagandu o nesnesitelném útisku němců v ČSR. Bohužel západní mocnosti, zejména Anglie, naslouchaly více Německu než naší vládě a žádaly, aby tuto krizi hrozící vypuknutím války co nejrychleji řešila. Hitler dále stupňoval požadavky a s územními nároky vůči ČSR se přihlásilo Polsko i Maďarsko.
Za této situace na popud šéfa fašistické Itálie B. Mussoliniho byla do Mnichova svolána konference za účasti Anglie a Francie. Konference pod taktovkou Hitlera vyřešila sudetoněmecký problém podle německých požadavků. Československu, které zůstalo zcela osamoceno, byl předložen diktát: do 10 dnů vyklidit zhruba třetinu svého území a předat německu pohraniční pevnosti i s výzbrojí. Po dlouhém jednání vláda přijala tento diktát 30. září 1938. 5. října rezignoval na funkci hlavy státu dr. E. Beneš, o den později vyhlásilo Slovensko autonomii a po dvou týdnech totéž učinila i Podkarpatská Rus.Vznikla tzv. druhá republika, jejímž prvním úkolem bylo vypořádat se s přesunem desetitisíců obyvatel z pohraničí do vnitrozemí.
Neuplynula dlouhá doba a bez ohledu na mnichovské ujednání obsadilo Německo 15. 3. 1939 zbývající území českých zemí. Dne 16. 3. vydal Hitler výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Tento prostor měl být poněmčen a bylo zpracováno několik variant germanizace. Na pokyn říšského protektora bylo vydáno nařízení, podle kterého byl styk s německými úřady možný pouze v němčině. V srpnu 1939 byla zavedena dvojjazyčnost, přičemž němčina měla přednost. Také u nás všechny veřejné tabule či nápisy musely být nejprve v němčině a pak teprve česky. Došlo též k zatýkání představitelů českého veřejného života, na Moravě to bylo asi 800 osob. Po studentských demonstracích 28. 10. 1939 a následně pak po úmrtí studenta Jana Opletala 11. 11. 1939 došlo k masovému zatýkání gestapem a uzavření českých vysokých škol. K dalším represím a zatýkání docházelo zejména poté, kdy nastoupil do funkce říšského protektora R. Heydrich. V obvodu brněnského gestapa v období září-říjen 1941 bylo zatčeno 1733 osob. Další útoky a zákazy byly zahájeny proti českým organizacím, např. to byly tělovýchovné organizace Sokol a Orel, dále nastala persekuce Židů.
Zakázané politické strany byly nahrazeny všenárodním hnutím „Národní souručenství“, které jako politické hnutí bylo nakonec v roce 1943 zrušeno a stala se z něho kulturně osvětová organizace. Na Kratochvilce měla tato organizace 160 členů a jejím vedoucím byl starosta Jakub Příhoda.. Také byla založena organizace Národní souručenství mládeže se 109 členy.
Bylo zavedeno válečné přídělové hospodářství, volný prodej byl zakázán. Už v prosinci 1939 byly vydávány občanům potravinové lístky, na které si mohli zakoupit pouze stanovené množství potravin. Rovněž pro každou osobu byly vydávány „šatenky“, tj. poukázky na omezený nákup ošacení, prádla a ponožek. „Tabačenky“ byly poukázky na nákup cigaret. Nárok byl na jeden pár bot ročně a poukázky k nákupu vydával starosta.
Byly stanoveny povinné dodávky obilí, brambor, mléka, masa, vajec a dalších produktů. Na jednotlivé osoby byly stanoveny spotřební kvóty, které si dotyčný „samozásobitel“ směl ponechat a ostatní musel odevzdat za úřední ceny. Samozásobitel nedostával příslušné potravinové lístky. Často chodily kontroly a prováděly domovní prohlídky. Zatajování potravin bylo trestné. Přísně byly kontrolovány také domácí zabíjačky.
Byla zavedena přísná cenzura knih, novin, časopisů i veřejných kulturních akcí. Po zrušení vysokých škol byl omezen přístup žákům na střední školy. V našem okolí bylo zrušeno reálné gymnazium v Ivančicích. Do obecných škol byla postupně zaváděna výuka němčiny. Pod vysokými pokutami bylo zakázáno poslouchání zahraničního rozhlasu. V roce 1943 musely být ze všech přijímačů odstraněny krátké vlny, na kterých zahraniční rozhlas vysílal. Omezována byla činnost divadel, až byla v roce 1944 zavřena všechna česká divadla.
Všechna okna i veřejná světla musela být zatemněna. Týkalo se to též vozidel, auta musela jezdit se zakrytými světly, z nichž prosvítal jen úzký světelný proužek.
Byla nařízena pracovní povinnost a zřízeny úřady práce, které měly pravomoc posílat lidi na různá pracoviště, včetně práce v Německu. Pracovní doba se prodlužovala, pracovní povinnost u mužů byla vyhlášena ve věku od 16 do 65 let.
Došlo i k těm nejsmutnějším událostem, kdy v naší obci zatýkalo Gestapo. Obětí byli Jaroslav Hořínek (čp. 61), Oldřich Šmídek (čp. 92) a Rudolf Mach (čp. 120), který se bohužel nevrátil a zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi.
Protektorát byl dobou ponížení, odříkání a úzkosti. Lidé tajně poslouchali zprávy z Londýna, sledovali situaci na frontách a toužebně si přáli, aby válka konečně skončila.

Připravil Karel Holoubek